na Blog.cz

Zdravím. Poslední dobou jsem se donutila tvořit. Fotit, kreslit, psát. Mám toho v plánu ještě víc. Ano, musím něco dělat, když jsem se dostala na uměleckou školu. Nechci tam být nejhorší, musím se zlepšovat. Takže tvořím. Možná má díla nejsou pěkné, nebo úžasná ale ono to přijde...jednou...jo, jednou ano.

Takže jsem fotila. Jedna má fotka má na weheart it asi 150 hearts. Bwahahá, to potěší(druhá asi 95, dvojnásobné potěšení). Ale s fotografováním jaksi teď nejsem spokojená. Vím, že to zvládnu i lépe.

Dále kresím. Hlavně jsem si chtěla procvičit digitální vybarvování. Stínování. To mě totiž baví asi nejvíce. Ty linearty, no nic moc, nechápu, proč tužkou nekreslím rovně. Myší bych to pochopila, ale tužkou?

A o tom psaní se radši nebudu zmiňovat. Radši fakt ne.

Takže dnes vložím jen to druhé. Několik digitálních obrázků.

Takže tohle. Ten lineart-čmáranice ve škole propiskou. Takže tak...ale zdá se mi, že tohle není vystínované? Bylo to jinak. Určitě. Něco se s tím podělo. Někdo mi snědl. (Chci takové vlasy.)

Takže tohle...ten lineart, asi hodně starý, někdy jsem to jaksi našla. Hodně křivé..ha ha, ty ruce. Ale jinak jako..Jako ucházející.

Bow tie nikdy nevymizí. Hahá. Jo, přiznám se. Je to podle jednoho obrázku s Lauren Cimorelli. Až na to, že ona měla sukni a legíny. Ale to by už na mě bylo moc. Ale z těch tří se mi to líbí asi nejvíce. Dala jsem si s tím nejvíce práce...a je tam bow tie..:D

Takže asi tak. Mějte se pěkně.

Btw ta písnička. Krásná. A ten název kapely :D (kdo chápe, ten chápe :D)

Zase po dlouhé době zdravím. Chtěla jsem napsat, ale nějak jsem se nedonutila. Ať teď. Alespoň že tak. A taky jsem konečně dotřídila fotky, které mám v plánu dnes vložit. Fotky, které jsem fotila asi před měsícem, a měla jsem v plánu ještě udělat druhou část. Ta se mi již rýsuje v hlavě.

Dnes opět představím mé myšky. Již podruhé. Moje malinkaté strakaté tvořeníčka. Jackie a Smokey. Myšky poslední dobou pěkně vyrostly a ztloustly. Nyní již nemohou běhat v kolečku naráz, jsou velké a nevejdou se tam.

Důvod, proč jsem vytáhla mé myšky jako modelky je ten, že jsem kdesi vyděla fotku myši na skateboardu, a chtěla jsem udělat něco podobného. Ale skateboard pro myš nemám, a tak jsem vyráběla vlastní kulisy. A pěkně dobroučké. Ano, s čím jiným myš srovnat, než li se sýrem? Já jsem na srovnání myš-sýr byla alergická, jelikož myšky sýr moc nesmí, ale už jsem si zvykla.

A tedy pózovaly v mých divných kulisách. Ale nebylo to lehké. Ta menší, světlejší Jackie se radši chtěla procházet po pokoji, než stát na něčem divném vedle něčeho divného, a ta větší Smokey, ta se sice ani nehla, ale posrala mi celý "ateliér". Co čekat od myši, kterou vyndám z jejich pohodlného a měkkoučkého a teploučkého domečku.

Ale vydržely to, a já vám mé výtvory přináším.

Zdravím. Dnes budu stručná, jediné, co mám chuť psát je FF o One direction(Nová závislost, číst je :D), ale do toho se asi taky nepustím, takže máte smůlu. Nebo spíše štěstí. Nebo spíše tu smůlu, jelikož já se vždy přece jenom rozepíšu. No, možná ne.

Snad všechna tvorba na mém blogu je počítačová, barevná. A to je ten důvod, proč je jí tak málo. Já tvořím každý den, každý den kreslím malé podivné postavičky až v extrémním oblečení a póze. Většina z nich jsou tužkou, propiskou(modrou, černou, zelenou, červenou), prostě podle toho, co je zrovna po ruce. Často není nic, tak se snažím něco nakreslit neořezanou tupou pastelkou, která nejde téměř vidět. Kdybych nebyla líná to sem vše vkládat, nebyl by scaner tak daleko a kdybych si myslela, že je to tak moc kvalitní, že to tu může být, vkládala bych sem články častěji, než obyčejný blogísek o celebritě.

Tentokrát jsem však něco nakreslila i pastelkami. To se taky nestává tak často. Jo přiznám se, vše jsem to vytvořila v jedné půlhodince, ale alespoň někdy. A když už máme ten scaner(konečně :D), tak proč to nenahrát...pro vlastní pocit. Ano, mašličky maluji téměř každé postavě(bow ties už ne), a tady je ještě výhoda, že jsou to je portréty bež těla. Má anatomie a oblečení...hm. Takže takhle(tentokrát asi opravdu budu stručná).

Nechtělo se mi to nakrávat vše po jednom, takže spojené...té kravičky si nevšímejte.

Mějte se.

Btw...tu písničku zbožňuji ^^

Už celé generace se lidstvo hádá, bez čeho nemůže člověk žít. Člověk jedna by určitě řekl, že se nedá žít bez kyslíku a vody. Free cool in(eh?) teenager by nevynechal internet, a člověk dva by zmíňil společnost. Nakonec je tu ještě člověk čtyři miliardy dvěstěčtyřicetosm milionů devětsettřistapadesát tisíc pětsetčtyřicettři.

Tomuto člověku je kyslík naprosto lhostejný, stejně jako voda(dobře není, ale pro efekt si budeme myslet, že ano), stejně jako internet(pravda, dnes není internet lhostejný ani pavoukovi) a bude tvrdit jediné. Hudba. Bez té se nedá žít.

Ty uklidňující zvuky, které dodávají energii na několik hodin, ty zvuky, které hned zlepší náladu v dnech mrazivých tak, že by i zmrzlině byla zima. Miliony jiných zvuků. Každý si vybere. Snad i člověk, který zbožňuje jen a jen hrobové a možná ještě větší ticho si vybere. Každého zaujme hudba. Naprosto každého.

Každý den se mi line hromada zvuků do hlavy. Právě teď mám v uších vložená sluchátka, poslouchám a poslouchám(One direction, jak jinak). Když cestuji poslouchám. Když tvořím poslouchám. Když se učím poslouchám(což není zrovna nejlepší nápad, když se učíte němčinu a do uší se vám řítí anglické slova). Když usínám poslouchám. Je mi jedno, že stále to samé. Má mp3 má tak neschopné ovládání že skladby nahrané dříve by mi trvalo najít a otevřít měsíce. Ale to nevadí. Hudbu miluji. Bez té se nedá žít.

Na levo << Má OC Meowe. Žije hudbou. A ano. Bow tie jsem jí stále nesundala.

Co se týče mého stylu, mých oblíbených kapel a zpěváků, nezměnila jsem se. Stále mám hlavní pop. One direction(Bem, ta fotka je naprosto normální), Cimorelli, dále zpěvačku Cher lloyd, kapelu Little mix(co na těch xFactor finalistech je?), ale nejčastěji mám ráda 1-2 skladby od hudebníka. Ale o tom se nechci rozepisovat.

Takže, máte li problém(PROBLÉM, jak krásné slovo :D), poslouchejte hudbu a jedno jakou. Hozhodně si však nenechte styl vnutit. To poté není ono.

Zdravím. Poslední dobou jsem si začala uvědomovat, že již tak neslintám po fotografování jako dříve. No, tedy, teď jsem měla problémy s baterkami, mám jich hroznou spotřebu(myslím nabíjecí baterie) a moje lennost tomu nijak nepomáhala. Takže fotky vznikaly jen na dovoné nebo na různých akcích. Pokud ovšem spolupracovaly ty baterky. Ale fotografování velmi uklidňuje, stejně jako pohled na ně!

Ano, mám na mysli ty nejnevinnější, naše plyšové medvídky. Já nikdy netušila, jaké je v nich kouzlo. Přišla jsem na to až před několika dny, kdy se od někud objevil středně velký plyšový chlupáček, už tak trochu zašedivělý a ošoupaný od věčného hraní, určitě alespoň dvacetpět let starý. A hned, když jsem si ho prohlížela, jsem si vzpoměla na mého medvídka, který sice už bude asi deset let starý, ale rozhodně se na ten věk blýská mládím. A nakonec se oběvil třetí. Maličký hnědý podobně, jako nejnovější medvídek, a asi už trochu prožraný moli. Tomu nebude méně než čtyřicet let.

Když jsem si je prohlížela, kromě toho, že jsem zase zatoužila žít o několik let dřív, v době, kdy si každý strážil jen jediného medvídka, spadla ze mě také ohromná úleva. Být v jedné místnosti se třemi naprosto nevinnými hračkami, které nedělají nic jiného, než na vás neškodně koukají svýma černýma, korálkovýma očima, je nepřestavitelná úleva.

A také mi medvídci pózovali mnohem ochotnějí než cokoli jiného.

To snad ne! Nějaký blb zase neumí anglicky a do nadpisu vrazil ohromnou chybu. Ano, anglicky neumím, ale tentokrát mám nadpis správně. Jo, článek na téma styly, to by mohlo být sice zajímavé, ale na téma Styles je to prostě lepší.

A není to jen tak ledajaký Styles, je to Harry Styles!

Ano, ta nedílná část kapely One direction(kromě nákazy zvané Cimorellie mám taky One direction infection, třeste se :D), ta důležitá polovička Larryho Stylinsna, a jeden z nejroztomilejších kluků vůbec, navíc naprosto úžasný zpěvák. Ano to je Harry Styles. Pokud někdo pořád neví, musí povině kliknout na tento odkaz. Věřte mi, je to pro vaše dobro.

Tak tedy, když už se všichni trochu zorientovaly(já osobně ne, dnes z toho bude hrozný blábol), můžu přejít k jednomu obrázku, který vznikl ve škole myslím že v

dějepise. Ne proto, že bych se nudila, dějepis zbožňuji, ale proto, že já tak často kreativní nejsem, a když už mě něco napadne, tak by byla blbost toho nevyužít. A tak vznikl obrázek Harry propiskou. Hehe. Ano, čmáranice. A takových vzniká ve škole mojí rukou mnohem více. No jo. Dobře, protože se mi zrovna tohle hrozně líbilo(samochvála smrdí-to je jedna z největších blbostí, kterou kdy kdo pustil do světa), musela jsem to nahrát do počítače. Jak jsou dnes ty stroje mocné. Vždyť co dokážou za několik minut udělat z takové čmáranice? Já vám to ukážu.

Bez komentáře mizím, jelikož by ze mě vypadla nějaká hrozná blbost. Mějte se.

/stamp vlastní výroby, že je hrozně podivný?/

Zdravím. Tento článek chci napsat už hodně dlouho, ale poslední dobou nějal vůbec nechytám slova, takže to podle toho také vypadá, a povídku na téma týdne Nejoblíbenější knižní postava jsem musela nenapsat. Také mi všechno ztěžuje fakt, že mi v exploreru nejsou vkládat videa, takže jsem si musela složitě stahovat mozillu. Ne složité to nebylo, ale zní to lépe. Takže tedy budu trochu stručnější a tentokrát vás nezavalím mnoha odstavci o počasí. Máte štěstí.

Co tedy Alyumin a její svědomí, které už vše vzdalo a Aly už skoro nepopohání, což Alyumin hrozně ztěžuje práci poslouchá(Skvostná věta co?)? Ve své mp3 s velmi podivným ovládáním má vše-metal, rock, pop, možná hip-hop a další. No, ten metal je tam z doby, kdy mě na něj chtěla ségra naučit, rock už taky není moc aktuální. Možná trochu. Takže, pokud se někomu, kdo tento článek čte(já si věřím, já vím, že mi to tu někdo čte :D), dělá na blití při slově pop, může zavřít okno, nebo si přečíst jiné články(neplacená reklama ;)). Bude ho tu totiž nejvíce.

V prvé řadě se v mé mp3 nachází mnoho cover verzí, od youtube zpěváků jak Tiffany Alvord, Sam Tsui, Megan and Liz(ty už mají těch cover verzí poslední dobou trochu méně) a hlavně Cimorelli, kterým jsem již jednou článek věnovala, a které nedávno vydali své vlastní EP(you must buy it on iTunes and Amazon), s originální Million bucks. Zbožňuju Cimorelli. (Před odstavcem Million bucks.) Poslední dobou zjištuji, že youtube zpěváků znám až moc. Megan and Liz-Are you happy now?>>

Pokud jde o originální písničky, mám ráda pop.Selena Gomez, Katy Perry a další. A hlavně! Ta dokonalá kapela, kterou jsem začala poslouchat asi před týdnem s názvem One Direction. U mě konkurují Cimorelli, málem jsem jim slíbila referát z hudebky(to bylo dilema, kdo ho dostane :D). Mě naprosto dostává fakt, že je spolili teprve v xFactoru. Zbožňuji je. Naprosto.

< One direction, What makes you beautiful.

Na začátku jsem se možná zmíňila něco o rocku a metalu, že? Ano, mám ráda Linkin park. Ještě víc si mě získaly, když jsem zjistila, že několik videoklipů natáčeli v Praze. Jejich Numb mohu poslouchat už mnoho let stále dokola. Jinak vám už asi nic víc nepovím. Dokáži poslouchat snad vše, s vyjímkou techna a podobných. Nemám nic proti rapu, tedy český a slovenský podle mě nestojí za nic, ale anglický je fajn. Folk? Proč ne? Klasiku? Nebudu se od ní odvracet.

Poslední dobou nemám talent na sepsání pořádného článku. Asi bych se neměla snažit psát a více se snažit připravovat se na talentovky. Proč se o obojí vůbec snažím?

Listopad je tentokrát až příliš slunečný(nebo to tak bývá každoročně? Nevím.), takže jsem se rozhodla povídku o rozbouřeném počasí podzimu nenapsat. Smůla. Budeme si muset všichni vystačit s tím, co máme...počkat, co máme? Nebo spíše, co máš ty, drahý návštěvníku? Mohly bychom se podělit. Já vám mohu nabídnout kousek z mé rýmy a bolení v krku. A ten kdo umí dost dobře kreslit portréty, tomu mohu dát klidně i celé nachlazení. Výhodný obchod co(já vím svědomí, ale koho zajímají návštěvníci? Hlavně, že pro mě výhodný bude.)

Tentokrát, ti drahý návštěvníku(nehněvej se, já to s tím nezájmem nemyslela vážně) chci ukázat několik fotek mých domácích mazlíčků. Ne, nemám psa, bohužel, ani kočku, ani papoušky, či jiné létající stvořeníčka, ani křečka, ani potkana. Mám dvě malinkatá stvořeníčka s velkými oušky, zvýdavím čumáčkem, korálkovitýma očima , s dlouhým ocáskem a krátkou, hebkou dvoubarevnou srstí. Vlastním dvě myšičky. Možná bych mohla napsat: nic víc bohužel tento milovník zvířát, říkající si Alyumin z rodičů nevyprosil, ale mě to stačí. Už ano. Samozdřejmě, kdykoli by mi dovolili psa neváhám, ale víc nechci.

Za měsíc, dva, tři těmto myším slečnám bude rok. Taky jsou už dost velké(a tlusté), už se mě tak nebojí, a jedno jim zůstalo, jsou hroznš hyperaktivní. Co jsem taky mohla očekávat, když jsem ve zverimexu stála pouze o dvě myšky, které vysely hlavou dolů na kolečku?

Až dnes jsem je poprvé postavila před foťák. No. Nějak to zvládly. Dobře, když jsem chtěla Smokey, černobílou myšku fotit na červené pohovce, nešlo to. Takže s ní mám jenom fotky na ruce, což ničí celkový efekt, ale alespoň něco. Jackie, ta menší, šedobílá se nechala vyfotit i na židli. Nakonec má mnohem více fotek.

Smokie

Jackie

Společná fotka mi vyšla jen jedna. Smokie sice pózovala, Jackie ji však různě spřeskakovala, a cpala se dopředu. Chtěla mi vylést na foťák(při jednom z pokusů málem spadla)

Mějte se pěkně

Venku krásně mrholí, listy již ztrácejí svoji žlutost, a pomalu se přebarvují do hněda. Je tu listopad. Co se týče počasí,

mohli bychom ho nazvat nejhnusnějším měsícem roku. Počkejme si. Vítr nás bude šlehat o obličeje, a způsobí nám

nepříjemné obalení listím. Čivavy je nejlepší letos nenechávat na volno, mohly by nám

uletět, a také se na někoho přilepit. Člověk, který by obohou čivavu schytal, už i tak celý zablácený by pravděpodbně nebyl rád...heh, to mě baví, někdy na toto téma musím napsat povídku.

Asi taky právě kvůli tomuto počasí mi příjde nejvhodnější doba vložit mé velmi upravené fotky psů, ze psích výstav. Psi, fotografování, upravování fotek, to patří mezi mé nejmilejší činnosti. A když to všechno zkloubíme...vznikne šťastná Aly a několik velmi podivných a při tom něčím zajímavých děl.

Podivná úprava fotky s chow chowy, krásní psi, neuvěřitelní fešáci s modrými jazyky. Ale nyní vede černobílá. Ani nevím, proč jsem fotku odbarvila, ale i tak vypadá zajímavě. Zbožňuji fotky s přepálenými místy a objekty v pozadí, zbožňuji chow chowy, zbožňuji výraz toho psa v popředí. Nechápu, proč jsem do fotky vložila ten nápis, ale něco na něm je. Celá fotka je něčím zajímavá.

Tuhle fotku zbožňuji ^^ A tu podivnou úpravu taky. Krásný eurasier že? Není divu, že tuto fotku mam v jiné verzi i jako pozadí.

Najednou těch fotek tolik není, někam se vypařily..no nic, mějte se.

Kdy že jsem se to rozhodla začít psát alespoň trochu inteligentní články?(co to bylo za nápad?) Někdy na jaře? No jo, to prokleté, hnusně světlé, depresivní roční období. Ještě že už je ten podzim. ,,Jen já a moje vykřičníky!!!´´ Ono se to tu stále ještě tak jmenuje? To si tehdy Aly a její svědomí mysleli, že úplně šílí z !!!města. Dobře, možná trochu šíleli. Trochu. Když už tak přemýšlím: Hodláš název blogu změnit? Nechce se ti? Ne svědomí, stále mi to něco přináší.

<<hehe, můj první animovaný stamp...miluju tvoření stampu :) (ten nahoře je zase první v the Gimp, děkuji tomu človíčkovi z DA, že mě to naučil)