Říjen 2011

Příběh rozrušeného eidamu

9. října 2011 v 15:49 | Alyumiň(tedy sýr) |  mé myšlenky
Dobrý den, na začátek bych vás rád upozornil na důležitou věc, a to na to, že dnešní článek nepíše autorka blogu, ale já, sýr, který sní autorka na ssvačinu. Takže nemám moc času, autorka bude mít brzy hlad! Když už jsem měl tu čest, a mohu na toto sídlo plné vykřičníků napsat jeden článek, proč ne? A že sýr jako já by měl zůstat na svém místě v ledničce a čekat, až se bude moci sklouznout po velmi strmé klouzačce směrem do žaludku(tak se to tu u nás v ledničce alespoň popisuje)? Ale viděli jste někdy, že by sýr uměl psát? Jsem já to unikát! A unikáty by se měli ukazovat! Tak se tedy ukazuji v plné parádě!

Krásný, úžasně vypadající eidam píše blog! No představte si to. Až já to budu kamarádům v ledničce vyprávět...jen aby nám zase nebylo tak špatně jako tehdy, když se naše sídlo přestalo jemně třást! To bylo hro...Vy vlastně nevíte, co se stalo! Velká chyba, právě jsem vám o tom chtěl vyprávět.
To bylo takhle. Byl krásný večer. S kamarády-hermelínem, pomazánkovým máslem, salámem a tvarohem jsme odpočívaly

na druhé nejvyšší polici v tom temném prostoru-v naší ledničce. Rozebírali jsme, jaké to bude, až budeme putovat lidský tělem. Kdosi říkal, že budeme rozkouskovaní, ale já tomu nevěřil, to by potom nebyla zábava! Radši jsem si užíval toho chladu a pohody. Je fajn být eidamem. Nasával jsem chlad, a diskuzi už ani nevnímal, uvidím sám, již brzy.

Ono se může zdát, že život v lednici je nudný, ale to příjemné vrčení, chlad, už bych bez toho asi nedokázal žít. A to tam
přežívám opravdu krátkou chvíli. A už jsem na tom všem závislý. A jak! Lednice už mezitím dávno stichla. Všichni jsme odpočívali, nasávaly energii na další život. Venku, mimo lednici však život neutichal.Slyšeli jsme zvuky a smích. Prý pocházení z takové krabice, říkají jí televize. Tento zvuk se mísil s dalším, tomu jsem rozuměl. Goodbye good bye my tears don´t lie...when i walking down street, looking for you...zvuky neutichaly, jako předchozí dny.

I´ve become so numb, I can´t feel you you there...tuhle směsici zvuků mám nejraději. Zrovna zněla...become so tired so much more aware...jaký krásný zvuk...I´m becomi...kšš, bum! Bylo to podivné. Najednou z ničeho nic všechno ztichlo. Lednička, naše velké království se netřáslo, ani nevydávalo jemné vrčení, všechny zvuky utichly. Jen lidé křičely. Nerozuměl jsem jim. Musel jsem se soustředit na jinou věc. Nic mě nechladí! Cítil jsem se podivně. Celý sýr se mi podivně třásl. Cco se děje? Potřeboval jsem ten chlad, ten třas. Potřeboval, nedokázal jsem nic. Jako by mě uvěznily do formy na sýry. Nemám rád klid. Žádný sýr nemá rád ten klid. Snad žádná potravina nemá ráda ten klid! Byl tak nepříjemný!

Začínalo mi být teplo. Jednak mě nic neochlazovalo, a jednak mi nedělaly dobře ty pachy, co tam najednou vznikly. Pravděpodobně se necítil ani tvarůžek moc dobře. Bylo stále ticho tam u nás v lednici. Smrad se začal rozšiřovat, byl větší a větší. Já se jakoby roztékal, vůbec to nedokáži popsat, i teď, když to píši jsem rozrušený. Skuste si představit, že byste měli zakázano dýchat. Tak jsem se cítil. Prostě šíleně. Byl jsem v koncích. Nemohl jsem to snést. Nikdo z nás.

Trošičku se ochladilo, trošku víc se ochladilo, ještě trochu víc se ochladilo, hodně se ochladilo! Vše se zase vracelo! Oddechl jsem si. Všichni si oddechly. Ještě to chvíli trvalo, než jsem se cítil zase svěží. Asi tak dlouho, než zase začaly zvuky mísit své melodie. Ani teď nejsem úplně v pořádku. Vždyť se to stalo předevčírem! A tvarůžek skončil v koši. Naštěstí, že já si ještě užiji tu cestu lidským tělem. Jdu se na to připravit, začíná mi tu být templo. Nemám rád teplo!
(sýr se zapoměl rozloučit)

/stamp vlastní výroby/